Píše se rok 1945 a američtí vojáci 27 dubna osvobozují západočeský Cheb. V nedalekém velkostatku Manský dvůr, který byl ač neoprávněně zabavený vůdcem Sudetoněmecké strany Konrádem Henleinem, ještě pracují váleční zajatci, kteří jsou sem přiváženi z blízkého zajateckého tábora v Dolním Žandově.
Konec hrůzovlády se s postupující osvobozeneckou armádou nezadržitelně blížil a s velkým očekáváním se přibližoval tolik očekávaný mír i pro zajatce na Manském dvoře. Ne všichni se ho však dočkali... 1.května 1945 došlo na dvoře velkostatku k vraždě ruského zajatce, který byl usmrcen proto, že z hladu ukradl bulvu tuřínu ( kořenová zelenina, krmná plodina )
Dne 1.5.2015 byl po sedmdesáti letech od této tragické události odhalen sloupový památník, před kterým je umístěn menší kámen s vytesanými nápisy informujícími o tom, co se zde přihodilo. Toto pietní místo se rozhodl vytvořit na vlastní náklady nynější majitel Manského dvora Ing. Marek Babuška CSc spolu s regionálním historikem a publicistou Zdeňkem Buchtelem, který tuto tragédii dále přiblížil :
Za tragické události na žandovsku byli 15.7.1945 zatčeni četník Antonín Franz z Dolního Žandova a listonoš Julius Kreibich (41) z Vysoké. Franz sloužil u četnictva od roku 1941, nastoupil na toto místo v Žandově v květnu 1944. Původním povoláním byl košíkář. Do Sudetoněmecké strany (SdP) vstoupil v roce 1937. Po záboru pohraničí byl převeden do NSDAP. Kreibich byl o poznání agilnější, v Henleinově straně byl od roku 1935 a i on skončil jako organizovaný nacista. Od roku 1939 byl členem SA, kde měl nízkou hodnost obersturmmanna a byl také blokovým vedoucím místní organizace Nacionálně socialistické péče o blaho lidu (NSV), dále byl velitelem zdejšího volksšturmu. Z hlediska retribučního dekretu to nebylo nikterak trestné, ale v celém případě to sehrálo důležitou roli. Podle výpovědi starosty Karla Eckerta byl zde na konci války zastřelen za loupež "neznámým německým vojákem" (Kreibichem a to 1.května - SOA Cheb) ruský válečný zajatec. V tomto případě měla cena lidského života hodnotu jedné bulvy tuřínu, kterou nešťastník odcizil.
Kreibich s Franzem měli také společný zločin, když někdy v dubnu 1945 (zajímavé je, že si nikdo při podobných otřesných činech při vyšetřování nepamatoval přesné datum), našli v jedné z místních stodol (i tohle mohlo být na Manském dvoře) ukrytého dalšího ruského válečného zajatce. Nemohl chodit, měl oteklé nohy, věkem se pohyboval kolem čtyřicítky. V jeho úkrytu byla zabitá slepice a pár syrových brambor. Kreibich a Franz se ani neobtěžovali, aby neznámého cizince identifikovali. Nešťastníka vytáhli ze slámy a Franz ho z bezprostřední blízkosti zastřelil. Na svoji obranu u soudu uváděl, že se tak stalo na příkaz velitele volksšturmu Kreibicha. Ten toto obvinění při vzájemné konfrontaci odmítal. Mrtvé tělo pohřbili v mělkém hrobě poblíže stohu. Případ byl svědecky prokázán Fritzem Kleinertem, uprchlíkem ze Slezska, který z místa vražedného činu odháněl zvědavé děti. Dále zdejším sedlákem Janem Purlem, který pomáhal kopat hrob, a starostou Eckertem.
Obžalovaní stanuli 14. března 1946 před senátem dr.Lišky, který je oba odsoudil k trestu smrti. Rozsudek byl ještě téhož dne vykonán na malém nádvoří chebského soudu. Jako první šel na smrt Franz. Oba po sobě zanechali dopisy na rozloučenou, které nebyly odeslány. V jednom z nich se děkuje Eckertovi a Purlemu, zakončuje regionální historik Zdeněk Buchtele.
Za zmínku ještě stojí, že boží muka, která byla použita jako památník této tragické události, pochází ze zaniklé obce Vranov na Sokolovsku. Tato boží muka měl Zdeněk Buchtele na své zahradě celých dvacet let. Ještě nedávno prohlašoval, že až bude nějaká vhodná příležitost, tak tento sloup bude někam vhodně umístěn. Nyní jeho čas přišel. Stojí vedle brány severního nádvoří Manského dvora a pietně připomíná zbytečnou smrt jednoho válečného zajatce, který se tak radoval nad přicházející svobodou...